Rok 1130 a kamenná deska

V tomto příspěvku se pokusím nastínit dobu roku 1130, kdy měl být založen mlýn na říčce Šťávnici (Luhačovický potok), který nese označení Martincův. Na příspěvku se pracuje ...

Pamětní kámen u Martincova mlýna v Pozlovicích (zdroj: Luhacovice 2010)

Historické prameny z 11. a 12. století dokládají, že území dnešního Luhačovicka vlastnila církev. Českou kolonizaci zde tenkrát podporovali olomoučtí biskupové. [Jančář, 2009]

Ještě na přelomu 11. a 12. století však patřila část Moravy v okolí Uherského Hradiště, Uherského Brodu a Strážnice k Uhrám. [Wikipedia]

První zmínky o Uherském Brodu pocházejí z roku 1140 jako osada Brod či Na brodě, byl zde totiž brod přes řeku Olšavu při hranicích tehdejší Lucké provincie. [Wikipedia]

Lucká provincie (latinsky Provincia Lucensis) je historické území na pomezí Moravy a Uher, o které v době 11. až 13. století vedl spory Přemyslovský stát s Uherským královstvím. Rozkládala se v okolí pohoří Bílé Karpaty a její hranice tvořil dolní tok řeky Moravy a řeka Olšava na straně moravské a řeka Váh a pohoří Malé Karpaty na straně uherské. Toto území bylo definitivně připojeno k českým zemím teprve na přelomu 12. a 13. století. O přítomnosti uherské hranice v této oblasti svědčí vznik opevněné hraniční osady Uherský Brod – původně „Brod při hranicích uherských“ – na řece Olšavě (od kterého přídomek „uherský“ později převzalo také Uherské Hradiště a Uherský Ostroh). V Uherském Brodě a Kunovicích stály přemyslovské celnice a vedly odtud obchodní cesty dále do Uher. [Wikipedia]

Na Sever od Olšavy, kam patřilo Luhačovicko už mohlo být české území
Štěpán II. Uherský (1101 – 1. března 1131) byl uherským^[1] králem v letech 1116 až 1131. Obě manželství Štěpána II. byla bezdětná, proto po jeho smrti usedl na trůn jeho bratranec, syn chorvatského krále a nitranského knížete Álmoše.[Wikipedia]

Almoš Chorvatský/Arpádovský (asi 1074/1075 - 1127/1129) byl uherským princem, od roku 1084 chorvatským vévodou a následně v letech 1091 až 1093 chorvatským králem. Almoš byl také posledním nitranským knížetem. [Wikipedia]

Adleyta Uherská (1105/7 – 15. září 1140) nebo také Adléta, byla manželka Soběslava I. a česká kněžna. Dcera nitranského knížete a uherského prince Almoše a Předslavy Kyjevské se za Soběslava vdala roku 1123. Soběslavovi bylo v té době snad kolem třiceti a Adlétě mezi 15 a 20 lety. Během sedmnácti let manželství uherská princezna knížeti porodila pět dětí. [Wikipedia]

Soběslav I. (kolem 1075^? – 14. února 1140, Debrné, část obce Mostek) byl českým knížetem od 12. dubna 1125 do 14. února 1140. Byl nejmladším ze synů Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské. [Wikipedia]

Vyvstává otázka jaké bylo věno Adleyty a jaké měla vazby k Chorvatsku?

Jindřich Zdík (asi 1083 – červen 1150, Olomouc) byl významný moravský duchovní, politik a diplomat. 1126 –1150 olomouckým biskupem. [Wikipedia]

Středověký vodní mlýn je starověký vynález z orientu, na našem území se zřejmě objevil už v 11. století. První spolehlivá zpráva o existenci mlýnu v Čechách se týká Únětic a sahá k r. 1125. Vodní kolo bylo revoluční novinkou techniky, neboť dovolilo konečně zapřáhnout jinou než lidskou nebo zvířecí sílu. Mlýny na potocích a řekách počaly pracovat nejméně stonásobně účiněji než ruční rotační žentoury. [Hora, 1985:s241]

Chronologie:

• 1109: Tažení českého knížete Svatopluka proti Nitře a Polsku. Sice se nepodařilo dobýt Nitranský hrad, ale kořist byla i tak vysoká.
• 1116: Bitva na Moravsko-Uherské hranici (na řece Olšavě asi poblíž Dolního Němčí). Dne 13.května 1116 se sešlo vojsko knížete Vladislava k rokování s novým uherským králem Štěpánem. Uhři však dosti nešťastně předsunuli své žoldnéřské oddíly, což si české vojsko vysvětilo jako přípravy k útoku. Proto je předešli a sami zaútočili. První útok však nebyl úspěšný. Až následný obchvat hlavních sil vedený proti uherskému táboru, kde na střetnutí nebyl nikdo připraven, byl úspěšný.
• 1123: sňatek Soběslava I. a Adleyty Uherské.
• 1130: založen Martincův mlýn.
• 1131: Biskupice jako manský statek biskupství olomouckého, náležely již r. 1131 kostelu spytihněvskému.
• 1141: Poprvé se jméno obce Velký Ořechov v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, ve které jsou vyjmenovány církevní majetky na Moravě. Tehdy patřila osada arcijáhenskému kostelu ve Spytihněvi.
• 1257: nejstarší písemná zmínka o obci Pozlovice - Pozlovicensem (Codex diplomaticus Moraviae IV, s. 253).
• 1260: K zániku Lucké provincie připojením jejího území k českému státu došlo v návaznosti na porážku Bély IV. Přemyslem Otakarem II. 12. července 1260 v bitvě u Kressenbrunnu po tzv. kumánských válkách.

Literatura:
Jančář, A. Luhačovice / průvodce městem, lázněmi a blízkým okolím. Městský dům kultury Elektra, 2009. ISBN 978-80-254-6103-7.
Hora, P. Toulky českou minulostí 1. Práce, 1985, 1. vydání. 280 s. ISBN 24-052-85.

Jakub Martinec 2010

Jakub Martinec se narodil 8.7. 2010 v 12:10 ve Zlíně.
Hmotnost 3600 g, výška 52 cm.

otec: Petr Martinec (1981)
matka: Martina Martincová (1983)
sestra: Nikol Martincová (2008)

Jakub Martinec, porodnice Zlín.

Linie po meči:

1. Jakub Martinec (2010)
2. Petr Martinec (1981)
3. Rostislav Martinec (1956)
4. Rostislav Martinec (1926-1993)
5. Alois Martinec (1900-1942)
6. Josef Martinec (1862-1927)
7. František Martinec (1839-??)
8. Filip Martinec (1806-??)
9. Jan Martinec (?1764?-??)
   

Věra Martincová (1929-2009)

Rod Martinců ze mlýna u Pozlovic

Tyto informace byly získány od zkušenějšího kolegy p. Martince (lesníka) z mlynářské větve.

Mapa míst patřící pod Faru Pozlovice (zdroj: mapy.cz)

Pamětní deska umístěná v prostoru mlýna č.p. 71 popisuje, že mlýn byl založen panstvem v roce 1130. První doložená zmínka o rodu Martinců je v matrice Fary Pozlovské z roku 1641. V době, kdy se začaly v kraji matriky psát. K Pozlovské faře tehdy patřily tyto vesnice:

• Pozlovice,
• Sehradice,
• Dolní a Horní Lhota,
• Provodov,
• Ludkovice,
• Luhačovice,
• Řetechov,
• Podhradí,
• Kladná Žilín,
• v určitém období i Přečkovice a Březůvky.

V roce 1784 vznikly nové farní úřady:

• Luhačovice,
• Horní Lhota a Provodov.

Jak popisuje kniha narozených Fary Pozlovské se v roce 1641 narodil Martinu Martinců ze Mlýna a jeho ženě Kateřině syn Mikuláš, v témže roce se Martinu Martinců a jeho ženě Ludmile narodil syn Jan, ten má však místo narození uvedeny sousední Sehradice.

Mikuláš Martinec (1641-1696) se narodil na podzim 1641 a stihl být tak těsně zachycen v dochovaných nejstarších písemných záznamech. Jeho otcem byl Martin uváděný v té době ještě jako Mlynář a matkou Kateřina. Místem narození bylo "ze Mlýna", což se později u jeho dětí už mění na "z Martincového Mlýna" Mikuláš se v roce 1666 oženil s Kateřinou (1643?-1688) - dcerou nebožtíka Jana Mikulášského z Luhačovic. Mikuláš s Kateřinou měli nejdříve dceru Kateřinu (1668), dítě bez dochovaného jména v záznamech (1670), dceru Dorotu (1674), dceru Markétu (1674). V roce 1668 Kateřina zemřela pravděpodobně při porodu syna Václava, který umírá pár týdnů po ní.
(oveřit druhou manželku V roce 1693 se jim narodil syn Martin).

Dle urbáře z roku 1664 - v Panství Luhačovice jsou v Pozlovicích jmenovány čtyři mlýny:

• Dobeše Sedláře,
• Vaška Skřivánka,
• Jirky Sedláře a
• Martincův.

Před rokem 1600 mlýn Jiříka Ščasnického o dvou kolech, mlýn Křapodole o jednom kole a nadto Blaha Jakubců držel louku, kterou mu dal Burian Tetour z Tetova ke stavbě mlýna.

Další údaje jsou na pamětní desce, kterou dal zhotovit Karel Martinec mlynář, syn Josefa, jsou naprosto přesné. Roku 1670 byl jmenován mlýn při Lánské vizitaci. Potom v Tereziánském katastru roku 1754 a taktéž Josefínském v roce 1789. V roce 1828, kdy byl vyrpacován tzv. stabilní katastr přesnější metodou (triangulací), při němž hlavním bodem byl kostel sv. Štěpána ve Vídni, proto se nazývá Svatoštěpánská. Mapy byly vyhotoveny v měřítku 1:2880 a jsou dochovány. Zděné budovy jsou zakresleny červeně, dřevěné žlutě. Na lesnické mapě panství Luhačovice z r. 1785 jsou mlýny Pozlovské zakresleny v měřítku 1:115000.

Martincův mlýn, Pozlovice č. 71 (zdroj: mapy.cz)

Tyto informace nejsou doposud nezávisle ověřeny, pokud máte kdokoliv doplnění a nebo jen fotografie, jsou vítány.

Martinec ve Švejkovi

Příjmení Martinec se objevuje i ve slavné knize Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923):

Poté, co je zjištěno, že Švejk je Čech, je na něj pohlíženo jako na zběha a polní soud ho odsoudí k smrti. Duchovní útěchu před popravou mu má poskytnout polní kurát Martinec, původně skutečně nábožensky založený muž, který stykem s opilými důstojníky postupně mravně upadá, což si nepřestává v skrytu duše neustále vyčítat. Švejk jej však považuje za dalšího vězně a svými proslovy jej tak vyděsí, že Martinec z cely prchne na důstojnický večírek, kde se zpije do bezvědomí „s přesvědčením, že se hraje o jeho duši a on sám že je mučedníkem“.

Nakonec se vše vysvětlí a Švejk se opět ocitne u své marškumpanie.

Zdroj: wikipedia

The Martinec Name in History

Tak jsem obdržel očekávanou knihu The Martinec Name in History z amazon.com. Na první pohled je jasné jak byla kniha dělána, stačilo udělat pár stran obecného tlacháni o historii USA a Anglie a doplnit to výsledky hledání na klíčové slovo Martinec v seznamech se kterými pracuje ancestry.com. Každopádně velice chytrý marketingový tah, dokonce i měl dost příznivých hodnocení, ale pravdu musím dát těm negativním.

Tak a teď co vlastně lze z necelých 50 stran získat:

1. Původ jména Martinec je odvozen z křestního jména Martin, a to v Česku, Slovensku, Slovinsku a Chorvatsku.
2. Ulice Martinec Drive se nachází v Peerlandu - Texas, USA.
3. Počet imigrantu s příjmením Martinec bylo 42, za jaké je to období není uvedeno, ale jedná se asi o přelom 19. a 20. století, naprostá většina z území Rakouska-Uherska (Rakousko 10, Čechy 8, Maďarsko 6, Morava 5, Československo 1, atd.), záleží na tom, co nahlásili úředníkovy po příjezdu a jak to zapsal.
   
4. Nejvíce Martincovi (79 záznamů) odplouvali do USA na lodích z Brém (43) a Hamburgu (10), dále pak z Francie a Nizozemí. Z českých jmen jsou uvedeny děti Marie Martinec (2 roky, narozena 11.4. 1913) a Rudolf Martinec (4 roky, narozen 1.6. 1891). Nic více opět v knize není, jen ještě Bela Martinec (2 roky a 8 měsíců, narozen 21.3. 1908), to bude zřejmě někdo z Maďarska.
   
5. Nejvíce Martinců přijelo do USA na lodi Queen Mary, a to 9 z celkem z 45 záznamů.
6. První imigranti z příjmením Martinec připlouvali do New Yourku, jediné české jméno je Marie Martinec, která přijela 1.6. 1891 z Hamburgu lodí Suevia.
7. Nejpopulárnější jména dávaná v rodinách Martinec v 80. letech 19. století byla Elisabeth a Joe. Začátkem 20. století pak Mary a Mildred, ve 20. letech William a Evelyn, za války to byl Keneth a James, v 60. letech zas Lea a James.
8. V roce 1880 byla ve městě Cuyahoga ve státu Ohio jedna domácnost nesoucí příjmení Martinec.
9. Během první světové války bylo do americké armády povoláno 49 branců s příjmením Martinec. Narození v Čechách nebo na Moravě uvedlo 6, Rakousko pak 3. Nejvíce jich bylo 10 z města Cook ve státě Illinois. Ohaiská Cuyahoga přispěla jedním brancem.
   
10. V roce 1920 bylo nejvíce rodin Martinec ve státech Texas (11) a Illinois (9). Celkem 112 se jich hlásilo k bílé rase, 2 byli dokonce bílí Mexičani a 2 Filipínci. 14 jich pak uvedlo místo narození Čechy a byli to jen běloši. 100% Martinců žilo v manželství a rozvodovost byla 0%. 15 rodin vlastnilo dům a 17 rodin platilo nájem.
    
11. Během 2. světové války ve 4. vlně (27.4. 1942) bylo registrováno 7 Martinců, kteří se narodili v Československu (5) a Rakousku-Uhersku (2). Průměrný věk byl 54 let (rozptyl 49-60 let, jednalo se o staré muže).
12. Všichni povolaní Martincové do 2. světové války byli vojíni, většina měla středoškolské vzdělání.
13. V roce 2000 bylo v USA nejvíce rodin Martinec v: Texas (34), Pensylvania (19), Illinois (13), New York (13), Massachusetts (9). Nejvíce jich bylo v Houston (9 rodin).
14. Nejčastější příčinou úmrtí bylo u Martinců mezi lety 1850-1880 stáří (9,23 %). V roce 2002 pak převládaly srdeční příhody (28,5 %) a rakovina (22,8).
15. Nejvíce Martinců padlo ve 2. světové válce (3), v Koreii a Vietnamu pak vždy jen jeden Martinec.
16. V roce 1851 žili v Anglii 3 Martincové v Middlesexu a 2 v Hertfordshire, z toho 3 řeny a 2 muži. V roce 1901 se v Kentu nacházeli 2 Martincové původem ze Španělska, obě to byly ženy

Tak to je zhruba vše co se dá v této super knize najít, takže tam není nic konkrétního, ale spíše taková analýza telefonního seznamu za 500 Kč.

Zdroj:
ancestry.com, Our Name in Hisotry: The Martinec Name in History, The Generations Network, Inc. 2007, www.ournameinhistory.com.

Původ příjmení Martinec

Příjmení se začala ustalovat až v 18. století za Marie Terezie v rámci reforem společně s číslem popisným domů. Příjmení Martinec mohlo vzniknout jedním ze dvou způsobů:

1. jako zdrobnělina křestního jména Martin ... Martinec = postaru Martínek nebo
   
2. jako rodové jméno ... Martinec = syn Martina.

Podrobněji v příspěvku:

• Pozlovský občasník II/06

Formy příjmení a možné zahraniční přepisy:

• Martinich (Chorvatsko)
• Martinic (Chorvatsko)
• Martinetz (Něměcko)
• Martinez (Španělsko)
• Martinson (Švédsko)
• Martins (Anglicky)
  
• Martin (Anglicky)

Původ jména Martin [latinsky] - zasvěcený bohu Martovi (římský bůh války).

Kniha o příjmení Martinec

Asi největší genealogický server na internetu Ancestry.com připravil zajímavou knížku, kterou jsem si hned objednal přes Amazon.com. V rámci projektu mapování historie příjmení připravili publikace ke 300tis. různých příjmení. Jsem hodně zvědavý jak bude kniha The Martinec Name in History vypadat, četl jsem dvě recenze ke jménu Martin, a ty vyzněly velice dobře.

Narodila se Nikol Martincová

Dne 16.6. 2008 v 9:38 se ve Zlíně narodila Nikol Martincová.
Otec: Petr Martinec (1981)
Matka: Martina Martincová (1983, Nováková)

Fotografie a více informaci na: http://nikol.martincova.cz

Františka Záhorovská (1843-1910)

příspěvek se bude upravovat ...

Podařilo se mi získat pravděpodobné pokračování rodokmenu přes babičku Aloise Martince (1900-1942) Františku Martincovou rozenou Záhorovskou, která se narodila v Řetechově 24.8.1843 a zemřela tamtéž 30.4. 1910.

pravděpodobný bratr: Jan Záhorovský se narodil 14.6.1836 v Řetechově
- manželka: Anna Kaláčová
-- syn: Josef Záhorovský, se narodil 15.8.1866 v Řetechově č.8, chalupník, rolník
--- syn (2. generace): Josef Záhorovský narodil se 23.9.1898 v Luhačovicích č.115, který se potom v polovině 30. let přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako úředník

otec: František Záhorovský narozen 7.1.1803 v Pozlovicích č.27, bydlel pak v Řetechově a byl to čtvrtník a výměnkář, náboženství římskokatolické
matka: Mariana Záhorovská, rozená Bobíková z Podhradí

dědeček: Karel Záhorovský, chalupník
babička: Kateřina Hrabinová, dcera Jana Hrabiny

Za informace děkuji Ondrovi Šípovi z Prahy.

Česká národní genografická databáze

4. března byla spuštěna Česká národní genografická databáze. Provozuje ji Genomac, asi nejmedializovanější laboratoř provádějící testy DNA.

S mým testem je tam společný zatím jeden profil, tedy na 12 markerech je pravděpodobné, že máme společného předka do roku 1500.

Starobrněnský opat

Začátkem února mě kontaktovala redaktorka Lenka Brodecká, která pro nakladatelství Vakát, připravuje publikaci k padesátým narozeninám opata starobrněnského kláštera Ing. ThDr. Lukáše Evžena Martince. Bude se jednat životopisný medailon. Příbuznost s otcem opatem není sice vyloučena, jednalo by se však o příbuznost velmi vzdálenou. Jeho osoba je spojena s Pozlovickou farnosti a už se těším na připravovanou publikaci, která může poskytnout zajímavé historické informace.

Nejvýznamnější osobností spojenou s klášterem je jeho opat (od roku 1868) Gregor Johann Mendel. Více na wikipedia.

Citace ze stránek Opatství svatého Tomáše na Starém Brně:

"Novým mezníkem v dějinách kláštera se stal rok 1989 (pád komunistické totality), který přinesl zásadní obrat avizovaný řadou aktivit na půdě augustiniánského kláštera a baziliky na Starém Brně. Jeho opat, v pořadí desátý, Tomáš Josef Martinec byl u zrodu nové obrody řádu. Ta představovala významnou roli při oživení tradice starobrněnských augustiniánů. Mimo jiné došlo v té době k povýšení starobrněského chrámu na BAZILICU MINOR."

"Jeho pokračovatelem se stal současný opat, v pořadí již jedenáctý, Lukáš Evžen Martinec, který obrodu baziliky i starobrněnského kláštera pojal velkolepě, v celé šíři. Jeho neúnavným úsilím, pracovitostí jeho přátel a farníků, díky dobrovolným příspěvkům věřících a některých šlechetných lidí bylo možno realizovat obnovu starobrněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která se tak stala nejkrásnějším chrámem nejen v Brně, ale široko daleko i za hranice této moravské metropole."

Pozlovský občasník IV/07

Již v r. 1641 jsou v matrice i jména Gergela (rod prý na panství přivedli Serenyiové z Uher, stejně jako cikánské – romské rodiny) a Kocúr (ale to nebyl předek našeho posledního ponocného Stefana Koczura, ten se přistěhoval z Polska nebo Ukrajiny).

V matrikách najdeme již i jména Martinec, Mikulec, Mikulička, Sedlář, Tvarůžek, Zváhala aj., ale i Macháček, Slovák, Poláček aj. Jiná jména byla patrně jen přízvisky Spěvák (předzpěvák v kostele?), Pastyřík (obecní pastýř?), Bača, Bačák (pastýř ovcí?), Kramář Mikuláš, Kramářka Anna, Kuchařka Anna, Žebračka Anna, Rektorka Mandalena, Pocedník/Podsedník Pawel (patrně označení povolání, společenského postavení, velikosti majetku - podsedek).

zdroj: PhDr. Josef Kolařík, CSc., O jménech z nejstarší pozlovské matriky - pokračování, http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/zima_07.pdf

Alois Martinec (1900-1942)

Alois Martinec se narodil 3.5. 1900 v Řetechově č.p. 23, pokřtěný Římský katolík a zemřel 18.6. 1942 ve Zlíně na následky (popáleniny) havárii kotle v elektrárně Baťových závodů.

Pracoval jako cvičitel kočárových koní na zámku v Pohořelicích. Zámek v Pohořelicích byl od roku 1930 obýván rodinou Štenberků. Ve službě na zámku poznal prababičku Boženu Poláškovou (12.8. 1905 - 5.3. 1967), která tam pracovala jako služebná. Měli spolu dvě děti. Mého dědu Rostislava Martince (1.12. 1926 - 11.5. 1993) narozeného v Chrášťanech u Hulína a potom Vojtu Martincovou (17.9. 1941) narozenou již v Malenovicích.

Kvůli ztrátě otce pak nebyl můj děda Rostislav totálně nasazen v Německu.

Otec Aloise - Josef Martinec se narodil 27.7. 1862 v Řetechově a byl čtvtrník (drobný zemědělec),
Matka Aloise - Karolina Martincová za svobodna Valášková se narodila 14.5. 1864 v Pozlovicích,
Svatba se konala 3.8. 1886 (nevíme kde) - oddací list bude ve SOA v Brně.

Sourozenci, které jsme našli v matrice v Luhačovicích:
1.Jan Martinec (* 17.8. 1887 – † 15.12. 1889) ... 2 roky
2.Františka Martincová (* 23.12. 1893 – † 11.8. 1953) ... 59 let
3.Josef Martinec (* 7.12. 1891)
4.František Martinec (* 23.12. 1893 – † 28.4. 1912) ... 18 let
5.Anežka Martincová (* 12.11. 1896)
6.Marie Martincová (* 11.3. 1898)
7.Jan Martinec (* 2.7. 1902 – † 5.4. 1923) ... 20 let
8.Anastázie Martincová (* 19.12. 1904)
9.Anděla Martincová (* 26.10. 1909 – † 13.10. 1913) ... 3 roky

Z 9 sourozenců, 2 zemřeli v dětském věku a 2 pravděpodobně neměli ještě své rodiny než zemřeli. Zůstává tak 5 sourozenců, pravděpodobným dědicem byl Josef Martinec, který převzal dům a pole po otci. Zbývající dcery Anežka, Marie, Anastázie se mohli provdat mimo Řetechov.

Hledání ztěžuje neuvádění místa narození rodičů v rodném listu. Bude další návštěva matriky, tentokráte po důkladné přípravě, pokusím se nalézt oddací listy sourozenců.

Kuruci na Moravě v 18. století

r. 1703

V roce 1703 se událo následující. Z příčin politických a náboženských vypuklo roku 1703 v Uhrách proti císaři Josefu I. další z řady protihabsburských povstání. Na straně Francie proti Leopoldovi I. vystoupil sedmihradský vévoda František Leopold Rákóczi II. (přidali se přívrženci Tökölyho - kuruci ~ křižáci). Oddíl povstalců vedený Mikulášem Berczényim vtrhl na Moravu do okolí Strážnice. Berczényi se obrátil 12. května k moravským stavům s manifestem, v němž je vyzval k připojení se k boji za "společnou věc". Podobnou výzvu vydal obyvatelům východní Moravy i Rákócziův vůdce Pangrác. Zemská hotovost odrazila útok kuruců.

Provedeno první sčítání lidu (bez dětí) s cílem zjistit populační data pro spotřebu soli.

r. 1704

(jaro-léto) Nový útok kuruců na Strážnici a Uherskobrodsko; Moravané opláceli nájezdy do Uher (Pováží, okolí Skalice).

(září-říjen) Nájezd uherských povstalců na Hradišťsko a Hodonínsko; moravské stavy obsadily průsmyky zemskou hotovostí a vyhlásily brannou povinnost pro každého pátého muže.

(listopad) V listopadu 1704 byly Pozlovice i s farní budovou vypáleny za nájezdu Kuruců z Maďarska. Tehdy s mnoha farníky utekl do hor farář P. Jan Mlček (rodák z Řetechova): dosud se místu, kde v lesích sloužil svým farníkům bohoslužby, říká "Mlčačka". Brzy poté farář Mlček onemocněl a na Pradliskách ve věku 46 let zemřel. Jeho nástupci opět obnovili farní budovu a renovovali kostel, museli od Kuruců vykoupit i jimi ukradenou farní matriku.

r. 1705

Další nájezdy kuruců v roce 1705 zpustošily Břeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím a Ostrohem. Rovněž oddíly Berczényiho o síle 12 tisíc mužů vtrhly na Moravu a poplenily zemi až ke Kyjovu a Hustopečím.

r. 1708 - r. 1710

Moc kuruců v moravském pohraničí byla definitivně zlomena teprve až jejich porážkou u Trenčína v roce 1708. A v roce 1710 císařským vojskem u Vadkerta v novohradské stolici. Ještě několik let poté však bylo obyvatelstvo napadáno loupeživými tlupami.

Zajímavost: Kurucem byl i slavný zbojník Jánošík.

Zdroj:

• http://www.edejiny.cz/readarticle.php?article_id=10
• http://www.ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1656.html#kuruci
• http://www.ilcik.cz/tradice/janosik/index.htm
• http://www.pozlovice.cz/obec.php?section=kostel
  

Pozlovice - historie

Pozlovice se rozkládají po obou stranách břehu Pozlovického potoka, v malebné kotlině, ukončené na východě Obětovou, na sveru Větrníkem - z ním se vypíná Komonec, na západním horském hřbetu je Řetechov.

Zvětšit mapu

Kolem obce jsou roztroušeny paseky, zemědělský charakter obce tovří především pastviny, lesy, ornou půdu tovří jen asi 40 %. Tak jako v každé obci, jsou její jednotlivé územní celky místně pojmenovány, některé jsou velmi zajímavé např.: Pod vršky, Široká, Záhumenice, Říka, Potůčka, Hlova, Včelín, Zásada, Nade mlýna, Stupka, Křapodola, Pláňčavka, U koryt, Větrník, Vřesky, Nivky, Kůt, V bravcoch, Troják, Oblesek, Brda, Na výpustě atd. Nedaleko obce se vypínal pyšný hrad Světlov, který se připomíná již na konci 13.století. První oficiální zmínka o jeho majiteli je z roku 1275 a v této době už pravděpodobně existovaly i Pozlovice. V roce 1480 již byla obec dosti rozsáhlá. V této době byli Pozlovští svobodní, to znamená, že nechodili na robotu a vrchnosti odevzdávali jen poplatky. Tento stav však netrval dlouho a od roku 1598 nastala robota i pro ně. Byla krutá, neúprosná. O této době se z kroniky dovídáme: "Neodvedl-li poddaný povinnou dodávku včas, byl bitím donucen k dvojnásobné dávce, vezmi kde vezmi.

Děti robotníků často umíraly hlady, zvláště v letech neúrodných, zatímco páni v zámku krmili se zbožím takto nebohým urvaným ..." V roce 1631 zde bylo 38 rodin. Jaká byla tehdy v kraji bída, dokumentuje skutečnost, že za 33 let přibyly v obci jen dvě rodiny. V obci byl farní kostel a tím také měla obec výsadní postavení v širokém okolí. Pod jeho správu patřilo 11 obcí - Horní a Dolní Lhota, Sehradice, Luhačovice, Velký Ořechov, Kladná-Žilín, Provodov, Podhradí, Řetechov, Kaňovice a Ludkovice. Koncem 17. a začátkem 18. století trpěl celý kraj nájezdy Turků a Kuruců. Tyto vpády byly provázeny hrůznou ukrutností. Pozlovice nebyly také ušetřeny již především také proto, že zde byl kostel a vněm tedy lákavá kořist v podobě zlata. Pozlovice byly dvakrát vypáleny. Zvláště v roce 1705 zde Kuruci zle řádili. Odvedli stáda dobytka, povraždili mnoho obyvatel, vypálili celou obec a odvedli řadu zajatců. Zajatci se již nevrátili, a přece se to podařilo jedné z unesených žen, která prý se po 10 letech vrátila do Pozlovic s malým chlapcem. 25.února 1758 se dostalo Pozlovicím na tehdejší dobu mimořádné cti a výsady. Marie Terezie povýšila obec na městys s propůjčením dvou výročních dobytčích a výkladních trhů a týdenního trhu ve středu. Tato výsada se udržovala až do 20.století. Je pravdou, že války na čas trhy přerušily, ale zvláště dobytčí trhy a výkladní přetrvaly. I když v omezeném množství, byly tyto trhy ještě nějakou dobu po první světové válce. Středeční trhy se vůbec nekonaly. Tak plynul čas v bídě, strastech, lopocení. Do konce 19. století jen málo lidí umělo číst a psát.

Informace o světě nebyly téměř žádné a zprávy se předávaly ústním podáním. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, především chov dobytka a ovocnářství. Zvláště se dařilo trnkám, které jako sušené se vozily na prodej až do Mikulova, Břeclavi a Hodonína. Slivovice se prodávala hostinským v obci a okolí, později lázeňským hostům. Bývalo zde též hodně mlýnů, ještě na začátku 20. století se jich připomíná 7. Hodně se také pěstoval len, pozlovické ženy měly velmi dobrou pověst zručných tkadlen. Pak přišla 1.světová válka. Na vojenskou službu narukovalo 188 mužů, ve vsi zůstaly jen děti, ženy. Válečné běsnění si vyžádalo krutou daň. Nevrátilo se 14 vojáků. Po válce se začínal rozvíjet průmysl v širokém okolí, zvláště ve Zlíně. Život v obci začínal mít se vzrůstem počtu dělníků jiný charakter. Přišla však krize a s tím i velká nezaměstnanost. Nevyhnula se ani Pozlovicím. Z kroniky se dočítáme: "Pro nezaměstnané dělnictvo se vydávají lístky. Každý dělník, který nemá vlastního majetku dostává týdně jeden lístek, za nějž dostane v obchodě potraviny v hodnotě 10 Kčs. Má-li dělník rodinu, nenají se ani suchých zemáků. Děti jdou bez snídaně do školy, v poledne trochu nevýživné polévky a večer zemáky na loupačku. Aby obecní správa alespoň částečně poskytla dělnictvu úlevu, provádějí se práce na obecních cestách, nikoliv za plat, ale za lístky na potraviny. Není proto divu, že vzrůstá nespokojenost s nynějšími poměry ..."

S rozvojem lázní Luhačovice začaly starosti i Pozlovickým. Spor o Pražskou čtvrť, která byla na pozlovickém katastru, byl tak velký, že musela rozhodnout až vláda, a to v neprospěch Pozlovic, s odůvodněním důležitosti rozvoje lázní, a to v roce 1922. Pozlovičtí namítali, že by bylo lépe sloučit obě obce, což by prospělo k dalšímu rozvoji lázní, ostatně právem předvídali, že s rozvojem rekreačních prostor, hlavně kolem přehrady, která byla postavena na katastru Pozlovic, vzniknou v budoucnu další požadavky na úpravy hranic obcí. I když obec dostala jednorázově finanční náhradu, byla hospodářsky i finančně poškozena. Druhá světová válka a fašisté přinesli do obce nejistotu a strach. Šest let okupace zanechalo nenapravitelné stopy na životě obce. Všichni toužebně očekávali příchod osvoboditelů. 2.května 1945 byla obec osvobozena rumunskými jednotkami. Obec si užila opravdové svobody pouze tři roky. Přišel únor 1948 a komunistický puč. Ze začátku bylo budovatelské nadšení opravdu veliké. Již v roce 1950 byla rekonstruována požární zbrojnice, začalo se promítat kino, upravila se cesta do Řetechova a Podhradí, byla provedena regulace potoka, upraveny chodníky, hřiště.

První pokusy o vytvoření JZD byly v roce 1952. Ale až v roce 1958 byly rolníci buď dobrovolně, nebo nedobrovolně sjednoceni do Jednotného zemědělského družstva. Z větších stavebních akcí v obci je třeba vzpomenout generální opravdu školní budovy. V roce 1965 dochází ke spojení JZD Pozlovic a Řetechova. Postupně však stavební aktivity a chod obce upadaly. V roce 1971 byla vybudována víceúčelová budova obce. Dále byl postaven vodovodní řád, o kterém se uvažovalo už od roku 1932, a oddílné splaškové kanalizace. Velká výstavba nastala až v oblasti Nivy, kde bylo vybudováno v rozmezí 15 let 76 rodinných domků. 30.6.1976 se stávají Pozlovice městskou částí Luhačovic. V oblasti Nivy došlo i k výstavbě hotelu pod stejnojmenným názvem. Po sametové revoluci v roce 1989 nebyla obec v dobrém stavu jakožto většina obcí v té době. Ale za deset let se podařilo obecnímu úřadu obec hodně pozdvihnout a Pozlovice dokonce jeden rok vyhrály soutěž Obec roku.

zdroj: Tomáš Vlk, Pozlovice, Infoserver Luhačovice a okolí: 25. 7. 2001, Dostupný online: http://www.luhacovice.com/okoli/pozlovice

Starý Světlov

Gotický hrad je poprvé uváděn r. 1360, kdy patřil Albertovi ze Šternberka. Hrad r.1449 stavové vykoupili a postoupili ho čtveřici šlechticů. Byl opuštěn teprve po výstavbě Nového Světlova nad Bojkovicemi a r.1517 se uvádí jako pustý.

Původní hrad Světlov, zvaný Starý Světlov nebo Engelsberk, stával u vsi Podhradí blízko Luhačovic. Existoval již před r. 1360 a držel jej Albert ze Šternberka. V r. 1393 přijala Eliška ze Šternberka za spolumajitele svého manžela Voka z Kravař.

V r. 1412 náležely ke Světlovu vesnice Provodov, Pozlovice, Lidkovice (zanikly), Luhačovice, Bojkovice, Zitin, půl Ustí (zaniklo), Krhov, Pitín, Hostětín a Komňa. Eliška postoupila v r. 1418 panství Jaroslavu ze Sternberka, který zahynul v r. 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Později vlastnil světlovské panství uherský magnát Pankrác od Sv. Mikuláše, který neblaze proslul jako vůdce lapků, pustošících celý kraj. Proto v r. 1449 moravští stavové hrad Světlov od Pankráce koupili a prodali jej Burianu z Vlčnova. Za bojů mezi Jiřím Poděbradským a uherským Matyášem Korvínem, kdy celý kraj trpěl četnými nájezdy, byl i Světlov tak pobořen, že před r. 1480 byl vybudován nad Bojkovicemi nový hrad, zvaný Nový Světlov. Starý Světlov zůstal v rozvalinách, jak se o tom zmiňují prameny v r. 1527. Dnes jsou po něm jen nepatrné zbytky - val, příkop a část zdiva.

Starý Světlov rekonstrukce hradu v 15. století (podle J. Kohoutka):


Zdroj:

• Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava
• http://www.hrady.cz/index.php?OID=679
  
• http://hrady.dejiny.cz/stary_svetlov/index.htm
• http://www.pamatky-jvm.cz/Pamatky/zh.php?nazev=stary-svetlov
  

Čtvrtník z Řetěchov

Jak z dalších výzkumů vyplynulo Josef Martinec (1862-1927) a jeho otec František Martinec, byli čtvrtníky v Řetechově.

čtvrtník (čtvrtláník) byl majitel pozemku o výměře čtvrtiny lánu

1 lán zemský je 18,1335 ha, čtvrtník tedy vlastnil 4,533375 ha ~ 45.335 m²
Pokud bychom to chtěli k něčemu přirovnat tak to odpovídá ploše 213x213m (7 fotbalových hřišť).

Poznámka: Význam usuzuji z dostupných pramenů, skutečnost mohla být jiná.

Statistika příjmení Martinec a Martincová

Podle statistiky Ministerstva vnitra Četnost jmen a příjmení k 9. 5. 2007 je následující:

• příjmení Martinec je 328. nejčastější mužské příjmení v ČR s 1790 výskyty,
• příjmení Martincová je 322. nejčastější ženské příjmení v ČR s 1930 výskyty.
  

Řetechov

Okres Zlín, město Luhačovice. PSČ: 763 26
Ve čtvrti Řetechov je evidováno 74 adres a žije zde 215 obyvatel (údaj z roku 2004).

Historické názvy - Řetechov:
Rzetechov (1551), Ržedechow (1598), Ržetechow (1670, 1718, 1751), Retechov (1720, 1872), Řetechow (1846, 1893), Řetechov (1872, 1881, 1893, 1924).
Název obce vznikl ze jména Břetěch, což je zkráceně Břetislav.

• 1412 náležel ke Světlovu
• 1850-1949 pod soudní i politický okres Uherský Brod
• 1949-1960 patří pod okres Uherský Brod
• 1960 pod okres Zlín
• 2003 pověřená obec Luhačovice, Zlínský kraj

Zvětšit mapu