English language records / anglicky psane zaznamy

Czech language records / cesky psane zaznamy
"První polovinu života stráví člověk tím, aby se zbavil falešných představ o svých předcích, druhou tím, aby je vštípil svým dětem."
Winston Churchill

pondělí 26. listopadu 2007

Alois Martinec (1900-1942)

Alois Martinec se narodil 3.5. 1900 v Řetechově č.p. 23, pravděpodobně Římský katolík a zemřel 18.6. 1942 ve Zlíně při havarii kotle v elektrárně Baťových závodů.

Pracoval jako cvičitel kočárových koní na zámku v Pohořelicích. Zámek v Pohořelicích byl od roku 1930 obýván rodinou Štenberků. Ve službě na zámku poznal prababičku Boženu Poláškovou (12.8. 1905 - 5.3. 1967), která tam pracovala jako služebná. Měli spolu dvě děti. Mého dědu Rostislava Martince (1.12. 1926 - 11.5. 1993) narozeného v Chrášťanech u Hulína a potom Vojtu Martincovou (17.9. 1941) narozenou již v Malenovicích.

Otec Aloise - Josef Martinec se narodil 27.7. 1862 v Řetechově a byl čtvtrník (zemědělec),
Matka Aloise - Karolina Martincová za svobodna Valášková se narodila 14.5. 1864 v Pozlovicích,
Svatba se konala 3.8. 1886 (nevíme kde) - oddací list bude ve SOA v Brně.

Sourozenci, které jsme našli v matrice v Luhačovicích:
1.Jan Martinec (* 17.8. 1887 – † 15.12. 1889) ... 2 roky
2.Františka Martincová (* 23.12. 1893 – † 11.8. 1953) ... 59 let
3.Josef Martinec (* 7.12. 1891)
4.František Martinec (* 23.12. 1893 – † 28.4. 1912) ... 18 let
5.Anežka Martincová (* 12.11. 1896)
6.Marie Martincová (* 11.3. 1898)
7.Jan Martinec (* 2.7. 1902 – † 5.4. 1923) ... 20 let
8.Anastázie Martincová (* 19.12. 1904)
9.Anděla Martincová (* 26.10. 1909 – † 13.10. 1913) ... 3 roky

Z 9 sourozenců, 2 zemřeli v dětském věku a 2 pravděpodobně neměli ještě své rodiny než zemřeli. Zůstává tak 5 sourozenců, pravděpodobným dědicem byl Josef Martinec, který převzal dům a pole po otci. Zbývající dcery Anežka, Marie, Anastázie se mohli provdat mimo Řetechov.

Hledání ztěžuje neuvádění místa narození rodičů v rodném listu. Bude další návštěva matriky, tentokráte po důkladné přípravě, pokusím se nalézt oddací listy sourozenců.

neděle 25. listopadu 2007

Kuruci na Moravě v 18. století

r. 1703

V roce 1703 se událo následující. Z příčin politických a náboženských vypuklo roku 1703 v Uhrách proti císaři Josefu I. další z řady protihabsburských povstání. Na straně Francie proti Leopoldovi I. vystoupil sedmihradský vévoda František Leopold Rákóczi II. (přidali se přívrženci Tökölyho - kuruci ~ křižáci). Oddíl povstalců vedený Mikulášem Berczényim vtrhl na Moravu do okolí Strážnice. Berczényi se obrátil 12. května k moravským stavům s manifestem, v němž je vyzval k připojení se k boji za "společnou věc". Podobnou výzvu vydal obyvatelům východní Moravy i Rákócziův vůdce Pangrác. Zemská hotovost odrazila útok kuruců.

Provedeno první sčítání lidu (bez dětí) s cílem zjistit populační data pro spotřebu soli.

r. 1704

(jaro-léto) Nový útok kuruců na Strážnici a Uherskobrodsko; Moravané opláceli nájezdy do Uher (Pováží, okolí Skalice).

(září-říjen) Nájezd uherských povstalců na Hradišťsko a Hodonínsko; moravské stavy obsadily průsmyky zemskou hotovostí a vyhlásily brannou povinnost pro každého pátého muže.

(listopad) V listopadu 1704 byly Pozlovice i s farní budovou vypáleny za nájezdu Kuruců z Maďarska. Tehdy s mnoha farníky utekl do hor farář P. Jan Mlček (rodák z Řetechova): dosud se místu, kde v lesích sloužil svým farníkům bohoslužby, říká "Mlčačka". Brzy poté farář Mlček onemocněl a na Pradliskách ve věku 46 let zemřel. Jeho nástupci opět obnovili farní budovu a renovovali kostel, museli od Kuruců vykoupit i jimi ukradenou farní matriku.

r. 1705

Další nájezdy kuruců v roce 1705 zpustošily Břeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím a Ostrohem. Rovněž oddíly Berczényiho o síle 12 tisíc mužů vtrhly na Moravu a poplenily zemi až ke Kyjovu a Hustopečím.

r. 1708 - r. 1710

Moc kuruců v moravském pohraničí byla definitivně zlomena teprve až jejich porážkou u Trenčína v roce 1708. A v roce 1710 císařským vojskem u Vadkerta v novohradské stolici. Ještě několik let poté však bylo obyvatelstvo napadáno loupeživými tlupami.

Zajímavost: Kurucem byl i slavný zbojník Jánošík.

Zdroj:

Pozlovice - historie

Pozlovice se rozkládají po obou stranách břehu Pozlovického potoka, v malebné kotlině, ukončené na východě Obětovou, na sveru Větrníkem - z ním se vypíná Komonec, na západním horském hřbetu je Řetechov.

Kolem obce jsou roztroušeny paseky, zemědělský charakter obce tovří především pastviny, lesy, ornou půdu tovří jen asi 40 %. Tak jako v každé obci, jsou její jednotlivé územní celky místně pojmenovány, některé jsou velmi zajímavé např.: Pod vršky, Široká, Záhumenice, Říka, Potůčka, Hlova, Včelín, Zásada, Nade mlýna, Stupka, Křapodola, Pláňčavka, U koryt, Větrník, Vřesky, Nivky, Kůt, V bravcoch, Troják, Oblesek, Brda, Na výpustě atd. Nedaleko obce se vypínal pyšný hrad Světlov, který se připomíná již na konci 13.století. První oficiální zmínka o jeho majiteli je z roku 1275 a v této době už pravděpodobně existovaly i Pozlovice. V roce 1480 již byla obec dosti rozsáhlá. V této době byli Pozlovští svobodní, to znamená, že nechodili na robotu a vrchnosti odevzdávali jen poplatky. Tento stav však netrval dlouho a od roku 1598 nastala robota i pro ně. Byla krutá, neúprosná. O této době se z kroniky dovídáme: "Neodvedl-li poddaný povinnou dodávku včas, byl bitím donucen k dvojnásobné dávce, vezmi kde vezmi.

Děti robotníků často umíraly hlady, zvláště v letech neúrodných, zatímco páni v zámku krmili se zbožím takto nebohým urvaným ..." V roce 1631 zde bylo 38 rodin. Jaká byla tehdy v kraji bída, dokumentuje skutečnost, že za 33 let přibyly v obci jen dvě rodiny. V obci byl farní kostel a tím také měla obec výsadní postavení v širokém okolí. Pod jeho správu patřilo 11 obcí - Horní a Dolní Lhota, Sehradice, Luhačovice, Velký Ořechov, Kladná-Žilín, Provodov, Podhradí, Řetechov, Kaňovice a Ludkovice. Koncem 17. a začátkem 18. století trpěl celý kraj nájezdy Turků a Kuruců. Tyto vpády byly provázeny hrůznou ukrutností. Pozlovice nebyly také ušetřeny již především také proto, že zde byl kostel a vněm tedy lákavá kořist v podobě zlata. Pozlovice byly dvakrát vypáleny. Zvláště v roce 1705 zde Kuruci zle řádili. Odvedli stáda dobytka, povraždili mnoho obyvatel, vypálili celou obec a odvedli řadu zajatců. Zajatci se již nevrátili, a přece se to podařilo jedné z unesených žen, která prý se po 10 letech vrátila do Pozlovic s malým chlapcem. 25.února 1758 se dostalo Pozlovicím na tehdejší dobu mimořádné cti a výsady. Marie Terezie povýšila obec na městys s propůjčením dvou výročních dobytčích a výkladních trhů a týdenního trhu ve středu. Tato výsada se udržovala až do 20.století. Je pravdou, že války na čas trhy přerušily, ale zvláště dobytčí trhy a výkladní přetrvaly. I když v omezeném množství, byly tyto trhy ještě nějakou dobu po první světové válce. Středeční trhy se vůbec nekonaly. Tak plynul čas v bídě, strastech, lopocení. Do konce 19. století jen málo lidí umělo číst a psát.

Informace o světě nebyly téměř žádné a zprávy se předávaly ústním podáním. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, především chov dobytka a ovocnářství. Zvláště se dařilo trnkám, které jako sušené se vozily na prodej až do Mikulova, Břeclavi a Hodonína. Slivovice se prodávala hostinským v obci a okolí, později lázeňským hostům. Bývalo zde též hodně mlýnů, ještě na začátku 20. století se jich připomíná 7. Hodně se také pěstoval len, pozlovické ženy měly velmi dobrou pověst zručných tkadlen. Pak přišla 1.světová válka. Na vojenskou službu narukovalo 188 mužů, ve vsi zůstaly jen děti, ženy. Válečné běsnění si vyžádalo krutou daň. Nevrátilo se 14 vojáků. Po válce se začínal rozvíjet průmysl v širokém okolí, zvláště ve Zlíně. Život v obci začínal mít se vzrůstem počtu dělníků jiný charakter. Přišla však krize a s tím i velká nezaměstnanost. Nevyhnula se ani Pozlovicím. Z kroniky se dočítáme: "Pro nezaměstnané dělnictvo se vydávají lístky. Každý dělník, který nemá vlastního majetku dostává týdně jeden lístek, za nějž dostane v obchodě potraviny v hodnotě 10 Kčs. Má-li dělník rodinu, nenají se ani suchých zemáků. Děti jdou bez snídaně do školy, v poledne trochu nevýživné polévky a večer zemáky na loupačku. Aby obecní správa alespoň částečně poskytla dělnictvu úlevu, provádějí se práce na obecních cestách, nikoliv za plat, ale za lístky na potraviny. Není proto divu, že vzrůstá nespokojenost s nynějšími poměry ..."

S rozvojem lázní Luhačovice začaly starosti i Pozlovickým. Spor o Pražskou čtvrť, která byla na pozlovickém katastru, byl tak velký, že musela rozhodnout až vláda, a to v neprospěch Pozlovic, s odůvodněním důležitosti rozvoje lázní, a to v roce 1922. Pozlovičtí namítali, že by bylo lépe sloučit obě obce, což by prospělo k dalšímu rozvoji lázní, ostatně právem předvídali, že s rozvojem rekreačních prostor, hlavně kolem přehrady, která byla postavena na katastru Pozlovic, vzniknou v budoucnu další požadavky na úpravy hranic obcí. I když obec dostala jednorázově finanční náhradu, byla hospodářsky i finančně poškozena. Druhá světová válka a fašisté přinesli do obce nejistotu a strach. Šest let okupace zanechalo nenapravitelné stopy na životě obce. Všichni toužebně očekávali příchod osvoboditelů. 2.května 1945 byla obec osvobozena rumunskými jednotkami. Obec si užila opravdové svobody pouze tři roky. Přišel únor 1948 a komunistický puč. Ze začátku bylo budovatelské nadšení opravdu veliké. Již v roce 1950 byla rekonstruována požární zbrojnice, začalo se promítat kino, upravila se cesta do Řetechova a Podhradí, byla provedena regulace potoka, upraveny chodníky, hřiště.

První pokusy o vytvoření JZD byly v roce 1952. Ale až v roce 1958 byly rolníci buď dobrovolně, nebo nedobrovolně sjednoceni do Jednotného zemědělského družstva. Z větších stavebních akcí v obci je třeba vzpomenout generální opravdu školní budovy. V roce 1965 dochází ke spojení JZD Pozlovic a Řetechova. Postupně však stavební aktivity a chod obce upadaly. V roce 1971 byla vybudována víceúčelová budova obce. Dále byl postaven vodovodní řád, o kterém se uvažovalo už od roku 1932, a oddílné splaškové kanalizace. Velká výstavba nastala až v oblasti Nivy, kde bylo vybudováno v rozmezí 15 let 76 rodinných domků. 30.6.1976 se stávají Pozlovice městskou částí Luhačovic. V oblasti Nivy došlo i k výstavbě hotelu pod stejnojmenným názvem. Po sametové revoluci v roce 1989 nebyla obec v dobrém stavu jakožto většina obcí v té době. Ale za deset let se podařilo obecnímu úřadu obec hodně pozdvihnout a Pozlovice dokonce jeden rok vyhrály soutěž Obec roku.

zdroj: Tomáš Vlk, Pozlovice, Infoserver Luhačovice a okolí: 25. 7. 2001, Dostupný online: http://www.luhacovice.com/okoli/pozlovice

sobota 24. listopadu 2007

Prologue

Something about me
My name is Jan Martinec and I live in Brno. Brno is the second largest city in Czech Republic. I was born in Zlin in 1979.

The Beginning
I decided to create my family tree in Spring 2007. The first step was genetic testing of my DNA for Y-chromozome. I found out my haplotype - I1b1 and that my ancestry from the paternal line (Martinec) came from an area where is Croatia situated nowdays. My men ancestors were of south-slavic origin. It was a great start of my research.

The next step was to data mine my family. I was suprised how little family memory I am able to use. So I aked my parents to visit a birth record in Luhačovice. Now I have a pretty good idea about my Martinec ancestors. The oldest Martinec I know this time is Pavel Martinec born in 1660 in Pozlovice near Luhačovice. He was son of Jiří (Jura) Martinec.

Next step
Now I'm preparing myself to visit a regional archive in Brno to continue. It will be a tough genealogical research for my family roots.

Write me
If you are interested in genealogy or you are looking for Martinec in Czech Republic, write me an e-mail: segovesus@gmail.com.

Starý Světlov


Gotický hrad je poprvé uváděn r. 1360, kdy patřil Albertovi ze Šternberka. Hrad r.1449 stavové vykoupili a postoupili ho čtveřici šlechticů. Byl opuštěn teprve po výstavbě Nového Světlova nad Bojkovicemi a r.1517 se uvádí jako pustý.

Původní hrad Světlov, zvaný Starý Světlov nebo Engelsberk, stával u vsi Podhradí blízko Luhačovic. Existoval již před r. 1360 a držel jej Albert ze Šternberka. V r. 1393 přijala Eliška ze Šternberka za spolumajitele svého manžela Voka z Kravař.

V r. 1412 náležely ke Světlovu vesnice Provodov, Pozlovice, Lidkovice (zanikly), Luhačovice, Bojkovice, Zitin, půl Ustí (zaniklo), Krhov, Pitín, Hostětín a Komňa. Eliška postoupila v r. 1418 panství Jaroslavu ze Sternberka, který zahynul v r. 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Později vlastnil světlovské panství uherský magnát Pankrác od Sv. Mikuláše, který neblaze proslul jako vůdce lapků, pustošících celý kraj. Proto v r. 1449 moravští stavové hrad Světlov od Pankráce koupili a prodali jej Burianu z Vlčnova. Za bojů mezi Jiřím Poděbradským a uherským Matyášem Korvínem, kdy celý kraj trpěl četnými nájezdy, byl i Světlov tak pobořen, že před r. 1480 byl vybudován nad Bojkovicemi nový hrad, zvaný Nový Světlov. Starý Světlov zůstal v rozvalinách, jak se o tom zmiňují prameny v r. 1527. Dnes jsou po něm jen nepatrné zbytky - val, příkop a část zdiva.

Starý Světlov rekonstrukce hradu v 15. století (podle J. Kohoutka):


Zdroj:

čtvrtek 22. listopadu 2007

Rozrod od František Martinec

Díky matrice v Luhačovicích a mému otci, který se tam vydal, jsem schopen doplnit sourozence Aloise Martince (1900-1942) a jeho prarodiče.

Čtvrtník z Řetěchov

Jak z dalších výzkumů vyplynulo Josef Martinec (1862-1927) a jeho otec František Martinec, byli čtvrtníky v Řetechově.

čtvrtník (čtvrtláník) byl majitel pozemku o výměře čtvrtiny lánu

1 lán zemský je 18,1335 ha, čtvrtník tedy vlastnil 4,533375 ha ~ 45.335 m2
Pokud bychom to chtěli k něčemu přirovnat tak to odpovídá ploše 213x213m (7 fotbalových hřišť).

Poznámka: Význam usuzuji z dostupných pramenů, skutečnost mohla být jiná.

neděle 4. listopadu 2007

Statistika příjmení Martinec a Martincová

Podle statistiky Ministerstva vnitra Četnost jmen a příjmení k 9. 5. 2007 je následující:
  • příjmení Martinec je 328. nejčastější mužské příjmení v ČR s 1790 výskyty,
  • příjmení Martincová je 322. nejčastější ženské příjmení v ČR s 1930 výskyty.

Řetechov

Okres Zlín, město Luhačovice. PSČ: 763 26
Ve čtvrti Řetechov je evidováno 74 adres a žije zde 215 obyvatel (údaj z roku 2004).

Historické názvy - Řetechov:
Rzetechov (1551), Ržedechow (1598), Ržetechow (1670, 1718, 1751), Retechov (1720, 1872), Řetechow (1846, 1893), Řetechov (1872, 1881, 1893, 1924).
Název obce vznikl ze jména Břetěch, což je zkráceně Břetislav.

  • 1412 náležel ke Světlovu
  • 1850-1949 pod soudní i politický okres Uherský Brod
  • 1949-1960 patří pod okres Uherský Brod
  • 1960 pod okres Zlín
  • 2003 pověřená obec Luhačovice, Zlínský kraj



Zvětšit mapu

sobota 3. listopadu 2007

Y-DNA genograf

V březnu 2007 jsem si nechal u společnosti Genomac zpracovat genograf s následujícím nálezem.

Váš genetický profil v otcovské linii (Y-haplotyp - I1b1) je v evropské i světové části populace zahrnuté v databázi genetických profilu málo častý. V celé databázi byli nalezeni nositelé shodných profilu pouze na území dnešní České republiky a Ruska. V rámci profilu byla dále nalezena referenční kombinace znaku (jedná se o charakteristickou kombinaci pro populace určitého typu), která je typická pro západoevropské obyvatelstvo germánského resp. skandinávského původu.

Původní skupina nositelů tohoto typu profilu se objevila na Středním východě přibližně před 20 - 25 tisíci let (patří sem i lid tzv. Gravetianské kultury). Z této skupiny se oddělila přibližně před 8 tis. lety skupina nositelů vaší referenční kombinace znaku a osídlila převážně oblasti Balkánského poloostrova, odkud byla rozšířena zejména po jihovýchodní a východní Evropě. Uvedený profil je často nalézán mezi populacemi „jihoslovanských“ státu, a také v populacích jejichž předkové byli např. Dákové nebo germánští Gótové a některé další kultury obývající v minulosti Balkánský poloostrov a jihovýchodní Evropu (sem se řadí část dnešní rumunské či turecké populace ).

Vzhledem k celkovému nálezu lze říci, že váš původ v otcovské linii je nejspíše jihoslovanský v demografickém smyslu, tzn. že jeho počátky leží mezi populacemi, které obývají jihovýchodní Evropu, které dnes náleží k slovanské jazykové skupině. Geografické centrum původu bychom lokalizovali do oblasti severního pobřeží Jaderského more. S ohledem na převažující nález nositelů shodných profilu na území dnešní České republiky a nízkému počtu nálezu jinde v Evropě, je velmi pravděpodobné, že nositelů vašeho genetického profilu nebylo mnoho, a že se vyskytovali či vyskytují zejména v severní části střední Evropy. Původem jsou však tyto linie rovněž v oblasti Jaderského more.






Number
in Map
Population
with Matches
Matches
/
Population size
1Belgorod, Russia1 / 35
2Central Bohemia, Czechia1 / 252


Další odkazy k problematice testování DNA:

Pozlovský občasník III/06

SDH Pozlovice [strana 6]
Ale hlavní událost léta? Samozřejmě! Oslavy „100 let Sboru dobrovolných hasičů“, které se uskutečnily 8. července. Všechno začalo úderem osmé hodiny, když po dozvuku sirény vyjely historické vozy s kapelou Lhoťanka do ulic obce a budíčkem byla oficiálně zahájena oslava. Po předání praporu sboru a příchodu na hřbitov byl u hlavního kříže položen věnec na památku za všechny zemřelé členy sboru. Při slavnostní mši, kterou celebroval náš rodák – opat starobrněnský P. Evžen Lukáš Martinec, spolu s P. Martinem Mališkou a P. Hubertem Wójcikem, byl prapor posvěcen.

zdroj: Tomáš Martinec, http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/podzim_06.pdf

Pozlovský občasník II/06

O jménech našich předků na pokračování [strana 7]

Podle patrona kostela sv. Martina dávali rodiče jméno mnoha pozlovským chlapcům. Jedné rodině se jméno stalo přízviskem a v 17. století příjmením. Z něho se patrně rozvětvily ostatní rodiny Martinců. Martinec znamenalo „malý Martin“ nebo „Martinův potomek“. Není důvodu odvozovat je od španělské podoby Martinéz. Martincovi mlynáři na Zvarovském mlýně byli v majetkových registrech a matrice zaznamenáni mnohem dřív, než se v obci mohli objevit nějací španělští žoldnéři, kteří by po sobě zanechali potomka. A neexistuje ani zápis o tom, že by majitel panství někdy ve 12.– 14. stol. věnoval majetek veteránovi jménem Martinéz.

zdroj: PhDr. Josef Kolařík, CSc., http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/leto_06.pdf

Pozlovský občasník I/06

Jména prvních Pozlovjanů [strana 11]

Na venkově se rodová příjmení začala ustalovat v 17. stol. V matrice rodné a křestní farnosti Pozlovice z r. 1641, kterou založil P. Maxmilián Orpherius, nacházíme 149 příjmení (rodičů, kmotrů, porodních babiček). Novorozenci byli zapsáni jen jménem rodným - křestním; nejobvyklejší byla Martin, Matúš, Mikuláš, Jan, Jiřík, Pavel, Tomáš, Václav, Apolena, Kateřina, Marianna, Anna, Magdalena, Zuzana). Mezi příjmeními jsou jména Martinec - Martinců, Boraň – Boraňů, Sedlář – Sedlářů, Žmola – Žmolů. Bartoš a Bartonec (i pozdější Bartončík) vznikla ze jména Bartoloměj. Ostatní příjmení jsou tvořena ze jmen Jakub, Jan, Jiří – Jura aj. (Jan) Blahů je potomek Blahy - Blahoslava (i pozdější Blahoš), (Jura) Fabišů byl synem Fabiána, Machanců, Matulů byli pojmenováni podle světců Matěje nebo Matouše, Martinec podle sv. Martina. Miklas, Miklů mají jména podle biskupa Mikuláše, Ondřík, Pavlů, Palík, Palů, Václavík nebo Vavruša jsou jména po otcích s rodnými jmény Ondřej, Pavel, Václav, Vavřinec.

zdroj: PhDr. Josef Kolařík, CSc., http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/jaro_06.pdf

Pozlovský občasník I/05

V současné době je v Pozlovicích přihlášeno 1.218 obyvatel.

Jaká jména a příjmení jsou v Pozlovicích nejčetněji?

U mužských jmen bezkonkurenčně vede Josef - 65, na 2. místě je to František - 30 a dále následují Petr – 28, Miroslav a Jiří - 24, Pavel – 21, Martin - 20.
U ženských jmen se nejvíce objevuje Marie - 54, dále Jana - 33, Eva a Ludmila - 23, Hana - 22.
U příjmení vedou Martincovi - 42, dále Bednaříkovi a Krajčovi – 26 a za nimi v těsném závěsu Coufalíkovi - 25, Kolářovi - 23, Matulíkovi, Sedlářovi a Žmolíkovi – 22, Tomáškovi – 21.

zdroj: PhDr. Josef Kolařík, CSc., http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/jaro_05_pdf.pdf

Pozlovský občasník IV/06

Co ještě víme o jménech pozlovských občanů? [strana 9]

Vzpomínal-li jsem Krajču – Ulicu v uličce Za Potokem, připomínám pamětníkům, že jméno Ulica jsme my starší užívali i pro rodinu Františka Mikulčíka č. 83 (nyní Mojmíra Hanáka) proti mostu do Ludkovické ulice. Rodina též původně pocházela z rodu Mikulčíků v uličce Za Potokem (č. 11). A velmi rád bych přivítal, kdyby ještě někdo vlastnil a nakrátko půjčil fotografii dolního konce obce, na níž by byl starý most i s bývalými stodolami Mikulčíkovou, Prokešovou či Martincovou.

V minulých staletích celé území před potokem od nynější hasičské zbrojnice dolů po vsi až po dům Mališkův a podél cesty zpět až po dům č. 67 (Arnošta Martince, nyní firma a pizzerie FAKT) patřilo původně pozlovickému fojtství, které sídlilo na č. 6. Původní potok tekl od nynějšího Bartončíkova mostu k silnici zhruba směrem ke schodišti domu Kolaříkova č. 53. Stará silnice vedla též téměř kolem Matulíkovy a Kolaříkovy předzahrádky. Prostor za potokem patřil k „podsedku“ Bednaříkovu (č. 23), na místě výrobny oplatků byla zahrada Martincova (č. 63) s patrovou komorou a stodolou.

zdroj: http://www.pozlovice.cz/data/obcastnik/zima_06.pdf

Úmrtí, výročí, narození

Úmrtí
Zdenek Martinec, Řetechov 56, 49 let, zdroj: Luhačovické noviny, r. 2004
Jiřina Martincová, Kladná-Žilín 84, 80 let, zdroj: Luhačovické noviny, 02/2006
Božena Martincová, Kladná Žilín 112, 94 let, zdroj: Luhačovické noviny 02/2004

Výročí

Anežka Martincová, Řetechov 23, 80 let, zdroj: Luhačovické noviny, r. 2004
Anna Martincová, Podhradská 34 - Pozlovice, 70 let, zdroj: Pozlovský občasník II/06, r. 2006
Jiří Martinec, Nivy 224 - Pozlovice, 70 let, zdroj: Pozlovský občasník II/07, r. 2007
Marie Martincová, Luhačovice 914, 85 let, zdroj: Luhačovické noviny 11/2007
Jiřina Martincová, Kladná-Žilín 84, 80 let, zdroj: Luhačovické noviny, 03/2007

Narození
Kateřina Martincová, Na Příkopě 331 - Pozlovice, zdroj: Pozlovský občasník IV/06, r. 2006
Zuzana Martincová, Řetechov 33, zdroj: Luhačovické noviny, 02/2007
Tomáš Martinec, Luhačovice 302, zdroj:Luhačovické noviny, 02/2003
Kryštof Martinec, Luhačovice 603, zdroj:Luhačovické noviny, 11/2002

Návštěva arcibiskupa v Pozlovicích

V Pozlovicích si v říjnu připomínali významnou událost z historie farnosti i obce - 80. výročí posvěcení kostela. Kostel sv. Martina byl po mnohých úpravách nově posvěcen 15. 10. 1922 arcibiskupem A. C. Stojanem. Tuto událost si připomněli věřící 20. října při slavnostní bohoslužbě, při které udílel svátost biřmování 41 biřmovancům arcibiskup Jan Graubner.

Z pozlovické farnosti vyšlo během 20. století šest kněží. Je pozoruhodné, že z Pozlovic pocházel bývalý opat starobrněnského augustiniánského kláštera P. Tomáš de Villanova Josef Martinec i opat nynější, P. Lukáš Evžen Martinec.

Jiří Šůstek, Luhačovice

zdroj: Měsíčník OLDIN - číslo 12 / 2002