Pozlovice se rozkládají po obou stranách břehu Pozlovického potoka, v malebné kotlině, ukončené na východě Obětovou, na sveru Větrníkem - z ním se vypíná Komonec, na západním horském hřbetu je Řetechov.
Kolem obce jsou roztroušeny paseky, zemědělský charakter obce tovří především pastviny, lesy, ornou půdu tovří jen asi 40 %. Tak jako v každé obci, jsou její jednotlivé územní celky místně pojmenovány, některé jsou velmi zajímavé např.: Pod vršky, Široká, Záhumenice, Říka, Potůčka, Hlova, Včelín, Zásada, Nade mlýna, Stupka, Křapodola, Pláňčavka, U koryt, Větrník, Vřesky, Nivky, Kůt, V bravcoch, Troják, Oblesek, Brda, Na výpustě atd. Nedaleko obce se vypínal pyšný hrad Světlov, který se připomíná již na konci 13.století. První oficiální zmínka o jeho majiteli je z roku 1275 a v této době už pravděpodobně existovaly i Pozlovice. V roce 1480 již byla obec dosti rozsáhlá. V této době byli Pozlovští svobodní, to znamená, že nechodili na robotu a vrchnosti odevzdávali jen poplatky. Tento stav však netrval dlouho a od roku 1598 nastala robota i pro ně. Byla krutá, neúprosná. O této době se z kroniky dovídáme: "Neodvedl-li poddaný povinnou dodávku včas, byl bitím donucen k dvojnásobné dávce, vezmi kde vezmi.
Děti robotníků často umíraly hlady, zvláště v letech neúrodných, zatímco páni v zámku krmili se zbožím takto nebohým urvaným ..." V roce 1631 zde bylo 38 rodin. Jaká byla tehdy v kraji bída, dokumentuje skutečnost, že za 33 let přibyly v obci jen dvě rodiny. V obci byl farní kostel a tím také měla obec výsadní postavení v širokém okolí. Pod jeho správu patřilo 11 obcí - Horní a Dolní Lhota, Sehradice, Luhačovice, Velký Ořechov, Kladná-Žilín, Provodov, Podhradí, Řetechov, Kaňovice a Ludkovice. Koncem 17. a začátkem 18. století trpěl celý kraj nájezdy Turků a Kuruců. Tyto vpády byly provázeny hrůznou ukrutností. Pozlovice nebyly také ušetřeny již především také proto, že zde byl kostel a vněm tedy lákavá kořist v podobě zlata. Pozlovice byly dvakrát vypáleny. Zvláště v roce 1705 zde Kuruci zle řádili. Odvedli stáda dobytka, povraždili mnoho obyvatel, vypálili celou obec a odvedli řadu zajatců. Zajatci se již nevrátili, a přece se to podařilo jedné z unesených žen, která prý se po 10 letech vrátila do Pozlovic s malým chlapcem. 25.února 1758 se dostalo Pozlovicím na tehdejší dobu mimořádné cti a výsady. Marie Terezie povýšila obec na městys s propůjčením dvou výročních dobytčích a výkladních trhů a týdenního trhu ve středu. Tato výsada se udržovala až do 20.století. Je pravdou, že války na čas trhy přerušily, ale zvláště dobytčí trhy a výkladní přetrvaly. I když v omezeném množství, byly tyto trhy ještě nějakou dobu po první světové válce. Středeční trhy se vůbec nekonaly. Tak plynul čas v bídě, strastech, lopocení. Do konce 19. století jen málo lidí umělo číst a psát.
Informace o světě nebyly téměř žádné a zprávy se předávaly ústním podáním. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, především chov dobytka a ovocnářství. Zvláště se dařilo trnkám, které jako sušené se vozily na prodej až do Mikulova, Břeclavi a Hodonína. Slivovice se prodávala hostinským v obci a okolí, později lázeňským hostům. Bývalo zde též hodně mlýnů, ještě na začátku 20. století se jich připomíná 7. Hodně se také pěstoval len, pozlovické ženy měly velmi dobrou pověst zručných tkadlen. Pak přišla 1.světová válka. Na vojenskou službu narukovalo 188 mužů, ve vsi zůstaly jen děti, ženy. Válečné běsnění si vyžádalo krutou daň. Nevrátilo se 14 vojáků. Po válce se začínal rozvíjet průmysl v širokém okolí, zvláště ve Zlíně. Život v obci začínal mít se vzrůstem počtu dělníků jiný charakter. Přišla však krize a s tím i velká nezaměstnanost. Nevyhnula se ani Pozlovicím. Z kroniky se dočítáme: "Pro nezaměstnané dělnictvo se vydávají lístky. Každý dělník, který nemá vlastního majetku dostává týdně jeden lístek, za nějž dostane v obchodě potraviny v hodnotě 10 Kčs. Má-li dělník rodinu, nenají se ani suchých zemáků. Děti jdou bez snídaně do školy, v poledne trochu nevýživné polévky a večer zemáky na loupačku. Aby obecní správa alespoň částečně poskytla dělnictvu úlevu, provádějí se práce na obecních cestách, nikoliv za plat, ale za lístky na potraviny. Není proto divu, že vzrůstá nespokojenost s nynějšími poměry ..."
S rozvojem lázní Luhačovice začaly starosti i Pozlovickým. Spor o Pražskou čtvrť, která byla na pozlovickém katastru, byl tak velký, že musela rozhodnout až vláda, a to v neprospěch Pozlovic, s odůvodněním důležitosti rozvoje lázní, a to v roce 1922. Pozlovičtí namítali, že by bylo lépe sloučit obě obce, což by prospělo k dalšímu rozvoji lázní, ostatně právem předvídali, že s rozvojem rekreačních prostor, hlavně kolem přehrady, která byla postavena na katastru Pozlovic, vzniknou v budoucnu další požadavky na úpravy hranic obcí. I když obec dostala jednorázově finanční náhradu, byla hospodářsky i finančně poškozena. Druhá světová válka a fašisté přinesli do obce nejistotu a strach. Šest let okupace zanechalo nenapravitelné stopy na životě obce. Všichni toužebně očekávali příchod osvoboditelů. 2.května 1945 byla obec osvobozena rumunskými jednotkami. Obec si užila opravdové svobody pouze tři roky. Přišel únor 1948 a komunistický puč. Ze začátku bylo budovatelské nadšení opravdu veliké. Již v roce 1950 byla rekonstruována požární zbrojnice, začalo se promítat kino, upravila se cesta do Řetechova a Podhradí, byla provedena regulace potoka, upraveny chodníky, hřiště.
První pokusy o vytvoření JZD byly v roce 1952. Ale až v roce 1958 byly rolníci buď dobrovolně, nebo nedobrovolně sjednoceni do Jednotného zemědělského družstva. Z větších stavebních akcí v obci je třeba vzpomenout generální opravdu školní budovy. V roce 1965 dochází ke spojení JZD Pozlovic a Řetechova. Postupně však stavební aktivity a chod obce upadaly. V roce 1971 byla vybudována víceúčelová budova obce. Dále byl postaven vodovodní řád, o kterém se uvažovalo už od roku 1932, a oddílné splaškové kanalizace. Velká výstavba nastala až v oblasti Nivy, kde bylo vybudováno v rozmezí 15 let 76 rodinných domků. 30.6.1976 se stávají Pozlovice městskou částí Luhačovic. V oblasti Nivy došlo i k výstavbě hotelu pod stejnojmenným názvem. Po sametové revoluci v roce 1989 nebyla obec v dobrém stavu jakožto většina obcí v té době. Ale za deset let se podařilo obecnímu úřadu obec hodně pozdvihnout a Pozlovice dokonce jeden rok vyhrály soutěž Obec roku.
zdroj:
Tomáš Vlk, Pozlovice, Infoserver Luhačovice a okolí: 25. 7. 2001, Dostupný online:
http://www.luhacovice.com/okoli/pozlovice
Alois Martinec se narodil 3.5. 1900 v Řetechově č.p. 23, pravděpodobně Římský katolík a zemřel 18.6. 1942 ve Zlíně při havarii kotle v elektrárně Baťových závodů.
23668554